Red Bollow - BJES
První rozhovor - frontman temné metalové kapely BJES
ROZHOVORY
Ahoj Rede, jsem velice rád, že jsi přijal moji pozvánku na rozhovor. Jsi, jak je známo, frontmanem kapely BJES – věnuješ se kromě toho ještě něčemu jinému?
ahoS.
Uvařil jsem si kávu, za oknem padá zvolna a tiše listí do melancholické nálady podzimu a jen tu a tam po obloze přeletí hejno strak, kteří plení místní kraj od zpěvného ptactva, je tichý čas.
Ano, jsem BJES. Krom toho je spousty oblastí, ať již uměleckých, nebo zcela prostých čemu se věnuji, od sportu a tady bych chtěl spíše říci individuálního sportu, ať to je crossfit, grappling, muay thai, nebo kanoistika, tak práce a výcvik psů, kde si rád se psy zaběhám canincross … je toho hodně a myslím že by co se týče sportu, bylo by to na jiný a dlouhý rozhovor. V uměleckých směrech, tedy krom BJESU. Mou velkou vášní je poesie, píši básně snad tak dlouho jak umím psát. Nyní mi pár básní vyšlo v několika almanaších pod značkou LiterArt nebo Golden Dog, vlastně nedávno na festivalu Horrorcon, byl křest nového almanachu „hororové“ poesie „O čem sní noční můry“ snad do budoucna chystám vydání sbírky mých básní jako celek. Dalším tématem, kterému se věnuji, nebo spíše aktivně jsem se dříve věnoval, je scénický výrazový tanec, byl jsem součástí umělecké skupiny NANOHACH s kterou jsme realizovali celovečerní představení „Diptych“ a několik let jsme toto představení tančili na stálé scéně v Pražského divadla Ponec, tak po různých festivalech po celé Evropě a ano toto představení a téma, kterého jsme se dotýkali bylo hodně temné, možná temnější než kdekteré vystoupení „temných“ kapel. Jinak ještě rád fotím, krajinu a opuštěná místa a sochy starých mistrů sochařů, je to toulání krajinou ve snách.
Je toho hodně a času málo a přesto je spousty věcí, které ještě čekají a otevírají nové brány.
Vidím, že jste s kapelou vydali singl “Labyrint života.” Můžeš nám prozradit, jaké budou další kroky BJESU? Chystáte nové album?
„Labyrint života“ je naše letošní první píseň z chystaného nového alba, nebo spíše z naší nové tvorby. Předchozí písně vznikaly v průběhu několika let, převážně tak, že celý základ písně jsme spolu s naším bubeníkem The Beast, dali dohromady ještě před tím, než se k nám přidal Larsson, který nejdříve hrál kytaru a pak, když se přidal do BJES i Ulwerson se svou kytarou Larsson přijal post basáka a že mu to sype. Nicméně původní základ písní, byl daleko více blíže čistému černému kovu, než zníme nyní, dalo by se říci že s Ulwersonem přišlo do naší hudby trochu světla a něhy melodií, které tam byly, ale jeho hrou jsou tou stuhou světla, která se proplétá na dně černého bahna. Tedy, nyní se na nové tvorbě podílejí více všichni členové kapely. Chystáme, jak jsem již předeslal spíše nové písně, které jsou již z části naskládané, některé z nich již hrajeme na živých vystoupeních, a plánujeme je postupně představovat i ve studiové verzi, a až bude celý materiál hotový, tak se vše sjednotí pod další celé album, tedy nyní ještě není jasné kolik na nové desce bude skladeb, jen nyní mohu prozradit, že máme již dalších sedm nových skladeb.
Je zajímavé, že je vaše kapela hodně rodinná – otec jako frontman, syn jako bubeník. Jak jste se k tomu dostali? Celkově mě zajímá, proč právě takový název a styl. Můžeš mi přiblížit zákulisí celé kapely?
Na úvod bych chtěl říci, že v kapele, si na otec a syn nehrajeme, to je přesně ten čas, kdy jsme spoluhráči a partneři jak ve skládání tak v hraní a David mě se svou precizností a přesností hry na nástroj hodně popohání. Částečně jsem nastínil, jak se postupně kapela obsazovala. Ale ještě se k tomu vrátím.
Tedy, BJES proč BJES? Běs je cosi co je tu odnepaměti, z dob dávných, starých slovanských mýtů a možná sahajících ještě dál do dob kdy naše území obývali Keltské kmeny, je něco z čeho má člověk odpradávna strach, něco co nikdo netuší, co nikdo nepoznal a přesto mu to nahání hrůzu. A možná se naskýtá tedy proč není název běs ale BJES, prostě z toho háčku „ˇ “ se stalo „J“ ( pokud by jsi zabrousil do nějakých starých písemností tak se háčky nepoužívaly a písmena se psaly různou velikostí někdy i s ohledem na význam slova, a tak se to prostě stalo a vznikl název BˇES / BJES … s tím že v dnešní době kdy je vše a všude přetechnizované a sehnat originální název, aby se tak nejmenovala již nějaké kapela na druhém konci světa, není snadné)
A nyní k historii, když se tak zamyslím, tak pocházím ze starých šumařských rodin, moji dědové a pradědové hrávali ve vesnických kapelách na housle, na trombon, na harmoniku a něco jsem asi po nich zdědil, třeba tu chuť hrát a tvořit hudbu.
Já osobněna kytaru nebo basu hraju už pár let a v druhý polovině devadesátek jsme měli kapelu ENTIRE GAIN se kterou jsme brázdili tehdejší klubovou scénu, po boku „kurtizán, saportů a činasek“ hudebně to bylo hodně ovlivněno tehdejší vlnou crossoveru a hard-coru ale se špetkou temného metalu (myšleno jako že nás ovlivňovali jak tehdy neskuteční KORN tak třeba naši černí ROOT). Pak jsem se vyskytoval v různých seskupeních ať již klasických metalových kapel, tak různých experimentů, kde jsme míchali etno, funky, jazz, bylo pestré. No, ale stále mne to táhlo do temných vod a s postupem času a tím jak se mne otevřel hudební svět, díky jsem stále nacházel to co mne více naplňovalo a to jak černý kov, tak pohřební kov zkázy ano záměrně to vyslovuji takto.
Když David (The Besat) začal hrát na hudební nástroj, za své vzory si na začátku vybral „Frosta a Hell Hammera“ a rovnou se vrhnul do hlubin temných vod této hudby, vlastně přeskočil takový ty klasický metalový odrhovačky a rovnou začal hrát „sypce“ no samozřejmě vše šlo postupně a ruku v ruce s výukou na hudební škole, kde se daleko více a to nyní snad výhradně věnu jazzu a orchestrální hře.
Jaký máš názor na současnou undergroundovou metalovou scénu v Česku? Co si o ní myslíš, a máš nějaké oblíbené kapely?
Podzemí, zní tak nadneseně.
Osobně jsem otevřený prakticky jen k hudbě. Od hudby vážné, přes jazz, blues, mám rád francouzské šansony, folk, new wave, starší Český punk, i klasický devádesáktový hevíky … a v neposlední řadě - post. Poslouchám, vše co se mi líbí, no a nejvíc asi funeral doom metal, no a konečně i ten black metál ve všech jeho odstínech černé barvy. Ale co se černého kovu týká, nedávno jsem vedl zajímavý hovor na toto téma a musím dát za pravdu, že říkat, že hraju black metál je velice zavádějící, ale toto by bylo na jiné téma a jiný rozhovor.
Kapely asi jmenovat nebudu, abych na nějakou nezapomněl, je toho moc.
Co se týká undergroundu scény tak si myslím že leze na povrch zemský, ale vždy by mohlo být lépe ; a sluce by mohlo svítit do mlhavých rán a měsíc to temnoty noci.
Vaše kapela se prezentuje jako česko-švédská. Kdo jsou členové, kdo kapelu založil, a jak to vlastně je? To všechno mě zajímá.
Společně jsme začali kolem roku 20218 hrát a dávat dohromady skladby, tehdy vlastně vznikla „Morana“ a nikdy nevydaná „O Domine Satana“ kterou určitě ještě někdy oprášíme. Na konci léta 2019 jsme přizvali na druhou kytaru našeho přítele Jana (Plague Porter/Secret of Darkness/ Mallephyr) a společně jsme nazkoušeli pár našich věcí a odehráli první koncert u nás v klubu, kde jsem pozval ještě místní doomově laděnou CHANDRU a naše oblíbené postové DAERWIN (kde tehdy působil i Ulwerson) byl to jejich předposlední koncert.
My pokračovali dál, Jana pro nedostatek času a vytížení v jiných kapelách nahradil Larsson, a tím se dostáváme k našemu Švédovi v kapele, byla to vlastně náhoda, ale bydlí kousek od nás, tak jsme začali více zkoušet společně, přišli nové skladby , ale chyběla nám basa a popravdě melancholické melodie, které jsem chtěl aby v hudbě zněli. Larsson to prostě mydlil v klasickém švédském stylu, měli jsme hotový celý repertoár který se objevuje na desce KONČINA a kdybychom to tehdy nahráli byl by to spíše death- black, koncem léta 2020 jsem oslovil Ulwersona, z tehdy již rozpadlých DAERWIN, zda by u nás hrál kytaru a Larsson vzal basu čímž je momentální sestava BJES. Prakticky rok jsme neúnavně zkoušeli a hledali melodie a celá hudba se ponořila do snové a melodické nálady, tedy přesně tam, kde ji chceme, aby zněla.
Když jsme si byli jistí, že je ten správný čas, šli jsme do studia Seabeast Production dnes už si dovolím říci k našemu mástr mix, Tondovi Smrčkovi (působící v kapele The Corona Lantern) kde jsme nahráli nejprve epko PRÁZDNOTA a následně celé album KONČINA, které vyšlo vlastně minulý rok a nyní zde realizujeme i další skladby.
Dále musím ještě říci jednu věc, Larsson, je poměrně pracovně hodně vytížený a často je velice dlouho mimo republiku a s narůstajícím počtem koncertů, které nechceme odříkávat, jsme po hledání záskoků na postu basáka, kdy nám občas, jak říkám stínoval Jan, nyní je součástí našeho stínu nový stínový člen a tím je Necro působící v kapelách (SUKKHU – kde také hraje na bubny náš The Beast, Necrotinea což je její sólový projekt plný temného bahna a marností ).
Jaké jsou vaše kapelní plány a cíle?
Ono to tak nějak plyne, nicméně nějaké plány máme, na tento rok prakticky vše co jsem naplánoval, vyšlo, začali jsme nahrávat nový materiál, nějaké letní festivaly, nějaké koncerty v zahraničí, snad jen ta ova nám letos právě díky Larssonově absenci celý srpen utekla.
Nyní, právě pracujeme na další skladbě 13:31, která je v mixu ve studiu, realizujeme video k naší skladbě MORANA, které vyjde zítra 1.11.2025 přesně na nový měsíc(NOV).
Plány, na příští rok jsou, něco prozradím, něco raději nezakřiknu, chceme hrát živě to je základ, máme již nyní vyjednáno na další rok kolem patnácti koncertů, jsou tam nějaké menší letní festivaly a zajímavé kapely ze zahraniční, které budeme doprovázet. Dokončit album a skládat dál nové písně.
Cíle, jsou, hrát a hrát, a zahrát si na větších festivalech ať již tady nebo v zahraničí a hrát větší koncerty a neustále se posouvat.
Kde čerpáte inspiraci při tvorbě skladeb? Kdo je tvůj vzor?
Inspirace je všude kolem nás, v přírodě, po cestě, někdy přijde prakticky jako blesk z čistého nebe, a jindy pomalu a tiše se vkrádá a obaluje si každý tón na hmatníku nebo slovo na papíře. Jsou to polibky Múz, a někdy, jejich slzy do poháru zachycené, které doušek po doušku upíjíme.
Vzory, řekl bych klasičtí dekadentní básníci.
V hudbě pak, nemohu říci vzory, ale spíše jen, když se zamyslím, napadají mě tři jména, která jsou možná již malinko zaprášena časem. Bratrstvo umělecká (fotografická) a hudební skupina z Brna, která hrála zasněnou hudbu se slovy plných metafor a básnických obratů a pár let působila na scéně. Priessnitz, jesenická skupina kolem zpěváka Jaromíra Švejdíka, kde jejich slova textů jsou naprosto dokonalým vystižením nálady, kteří žel již také nejsou činní, ale jejich hudba je stále znící, ke konci kariéry dělali jen pár koncertů, které byli takřka okamžitě vyprodané. Dissolving of prodigy doom-metal z Havířova, kteří dokázali svou temnotu zaklít do obyčejné píšťaly a slova jejich textů jsou tolik bolestná a pravdivá.
A nyní, mne napadlo ještě jedno jméno, Psí Vojáci , což je taky těleso, kterému již pár let srdce nebije, smrtí Filipa Topola, no zde není snad nutno představovat jeho fenomenální skladatelskou a literární činnost, syrovost slov života a špínu města.
Takže, ano, je to povětšinou hudba spojena s naprosto fenomenálním textem, tedy pokud, tak vzorem jsou mne básníci a minesengři.
Letos jste svým vystoupením na našem festivalu otevřeli bránu až do pekla. Máte na příští rok už domluvené další festivaly?
Ó , děkujeme za poctu. Jsem rád za takovou zpětnou vazbu, snažíme se, aby byly naše koncerty co nejpreciznější a co nejprofesionálnější co se předvedení týká, tedy z mého pohledu minimalistické, ale plné nálady kterou hudba přináší. Do budoucna plánujeme i světla ve vlastní režii pro vystoupení.
Jak jsem už říkal, něco je již domluveno, něco je rozjednáno, no snad se někde zase společně potkáme a podíváme se do bran temnot.
Ještě jednou moc děkuji za přijetí pozvánky a zatím se měj ! Metalu zdar.
Dopíjím kávu, a ticho se vkrádá všade kol. Je čas, kdy svět mrtvých a živých se snoubí. A slovo marnosti a smutku obestírá žití. Čas pro básně bolestné a tony tklivé.
Děkuji za pozvání, a přeji vaší smečce hodně inspirace.
