MOJE TOP ALBA ROKU 2024

Moc dobře vím, že na článek tohoto typu je už docela pozdě. Přesto jsem se rozhodl ho napsat a podělit se s vámi o svých 10 nejoblíbenějších alb vydaných v roce 2024. Rád bych hned na začátku zdůraznil, že se jedná čistě o můj názor, přičemž při rozhodování hrály roli jak kvalita, tak moje osobní pocity z jednotlivých skladeb.

10 - Infernal Cult - Necessity of Unreal

Necessity of Unreal od kapely Infernal Cult je album, které přináší nekompromisní agresivitu a zároveň překvapující preciznost. Tato deska, která se umístila na desátém místě mého seznamu, mě uchvátila svou intenzitou a nasazením kapely. Album mísí brutalitu s technickou zručností, což je ve světě black metalu a death metalu kombinace, která si zaslouží pozornost.

Nejvíce mě zaujaly skladby Wander a V Popelu.

Wander je skladba, která se okamžitě chytne za srdce svou dravostí. Agresivní tempo, silné riffy a vokály, které jsou syrové a nekompromisní, vytvoří nezapomenutelný zážitek. K tomu všemu přispívá výborné zapracování technických pasáží, které album činí nejen tvrdým, ale i inteligentním.

V Popelu je naopak skladba, která ukazuje další rozměr kapely. I když se jedná o temnou a intenzivní kompozici, kapela zde ukazuje svou schopnost budovat atmosféru, aniž by ustoupila od své agresivity. Výrazná dynamika mezi tvrdými pasážemi a těmi klidnějšími dává skladbě hloubku a emotivní náboj.

Necessity of Unreal je albem, které dokáže skvěle balancovat mezi surovou energií a technickou brilantností. Infernal Cult ukazují, jak lze s agresivním přístupem stále zachovat preciznost ve složení i ve výkonu. Je to práce, která nejen zaujme svou tvrdostí, ale i svou schopností překvapovat a vynikat v detailech.

9 - InnerSphere - In the Shadow of the Sun

In the Shadow of the Sun od české kapely InnerSphere je působivé album, které spojuje melodický death metal s prvky black/doom/thrash metalu a progresivní atmosférou. Vydané v roce 2024, toto dílo nabízí hluboký ponor do emocí, temnoty a introspekce. Na deváté příčce mého seznamu oblíbených alb se ocitlo díky své výrazné hudební kvalitě a nezaměnitelné atmosféře.

Nejvíce mě oslovily skladby Petrichor a titulní In the Shadow of the Sun.

Petrichor je silně emotivní skladba, která vás vtáhne svými melancholickými melodiemi a dynamickou strukturou. Hudebně působí jako zrcadlo okamžiků, kdy se příroda probouzí po dešti, s nádechem tiché naděje i neklidu.

In the Shadow of the Sun, titulní skladba alba, je naopak velkolepým vyvrcholením. Nabízí úchvatné propojení tvrdých riffů, silných vokálů a epických pasáží. Textově i hudebně vyvolává pocit neustálého boje mezi světlem a tmou, což skvěle odpovídá názvu.

Celé album si drží vysokou úroveň produkce, skladatelské originality a samozřejmě i zvukové kvality, jelikož bylo nahráno pod rukami Dana Frimla. InnerSphere zde potvrzují, že jsou schopni vytvořit nejen tvrdou, ale i myšlenkově hlubokou hudbu. Pokud hledáš kombinaci agrese, melancholie a promyšlených aranží, In the Shadow of the Sun tě nezklame.

8 - Ensiferum - Winter Storm

Ensiferum, první zahraniční kapela na mém seznamu, vydala v roce 2024 album Winter Storm, které pokračuje v jejich typickém stylu epického folk metalu. Přestože mě tato deska neoslovila tolik jako předchozí Thalassic, obsahuje několik velmi silných momentů, které stojí za zmínku. Kapela zde ukazuje svou schopnost kombinovat melodické a heroické prvky s dravostí a energií, která je pro ně charakteristická.

Dvě skladby, které mě na Winter Storm nejvíce zaujaly, jsou The Howl a Fatherland:

The Howl je silná, energická skladba s údernými riffy a výraznou rytmikou. Připomíná starší tvorbu kapely díky své přímočarosti a intenzitě. Chytlavé melodie a syrové vokály vytvářejí epický dojem, který se snadno vryje do paměti.

Fatherland je oproti tomu více emotivní a nabízí epickou atmosféru, která vás přenese do světa starých příběhů a bitev. V této skladbě vyniká skvělá kombinace melodických partů s drsnými vokály a harmonickými sbory, což je pro Ensiferum typické.

I když mi Winter Storm celkově nepřišlo tak silné jako Thalassic, kapela na něm stále ukazuje, že umí vytvářet pohlcující skladby a uchovat si svou unikátní kombinaci melodiky, agresivity a epické atmosféry. Pokud jsi fanouškem folk metalu, určitě si tu najdeš několik kousků, které tě osloví.

7 - Deicide - Banished by Sin

Na sedmém místě mého seznamu se umístila deska Banished by Sin od legendárních Deicide, která mě oslovila svou intenzitou a temnou brutalitou. Musím přiznat, že jsem se dlouho rozhodoval mezi touto deskou a sólovým albem Kerryho Kinga (Slayer). I když mám Slayer poměrně naposlouchané, zejména klasiky jako Reign in Blood, South of Heaven nebo Seasons in the Abyss, nikdy jsem nepatřil mezi jejich největší fanoušky. Nakonec mě však album od Deicide zaujalo jako celek více a získalo si místo v mém žebříčku.

Je zajímavé zmínit, že na obou deskách (Deicide i Kerry King) pracoval producent Josh Wilbur, což je místy slyšet. Zvuk je agresivní, čistý, ale zároveň syrový, s důrazem na ostrost kytar a drtivé vokály. Tento styl dokázal zvýraznit to nejlepší z obou alb, i když každé má odlišnou atmosféru.

Banished by Sin mě bavilo hlavně svou koherentností a skladatelskou silou. Deicide zde opět předvádějí svůj nekompromisní přístup k death metalu – rychlé riffy, brutální vokály Glena Bentona a nenávistná energie, která z desky sálá. Singl Bury the Cross with Your Christ, který album předcházel, patří mezi nejsilnější skladby a skvěle reprezentuje temnou atmosféru celé desky.

Nakonec jsem zvolil Deicide, protože mě jejich deska jednoduše bavila více a měla větší dopad na můj hudební zážitek. Pokud hledáš extrémní metal s drtivou intenzitou, Banished by Sin rozhodně stojí za poslech.

6 - Judas Priest - Invisible Shield

Na šestém místě mého seznamu se umístila deska Invisible Shield od legendárních Judas Priest. Je to velmi zajímavé album, které mě příjemně překvapilo svou odlišnou atmosférou. Oproti starším deskám je Invisible Shield klidnější a místy až introspektivní, což pravděpodobně odráží dlouhou historii a věk kapely. Nicméně i přes tuto změnu si album stále zachovává onu charakteristickou sílu a energii, která dělá Judas Priest jednou z nejvlivnějších kapel heavy metalu.

Skladby jako Crown of Horns a Devil in Disguise jasně ukazují, že kapela neztratila schopnost psát silné a působivé písně. Crown of Horns je majestátní skladba s hutnými riffy a výraznou melodickou linkou, která skvěle kontrastuje s Halfordovým stále neuvěřitelným vokálním rozsahem. Devil in Disguise naopak přináší temnější, ale zároveň chytlavou energii, která připomíná klasické období Judas Priest, avšak s moderním nádechem.

Celkově je Invisible Shield důkazem toho, že Judas Priest stále dokážou zaujmout a přinést něco nového, aniž by ztratili svůj typický rukopis. Je to deska, která ukazuje, že i po více než 50 letech na scéně mají tito metaloví titáni co nabídnout. Pro mě osobně jedno z nejsilnějších alb roku 2024.

5 - Firtan - Ethos

Na pátém místě mého seznamu se umístila deska Ethos od německé kapely Firtan, která mě naprosto uchvátila svou atmosférou a jedinečným spojením syrovosti a jednoduchosti. Album má v sobě něco neuvěřitelně autentického – od melancholických melodií až po drsné vokály a propracované aranže, vše působí naprosto přirozeně a upřímně.

Skladby jako Arkanum a Wermut hoch am Firmament jsou pro mě vrcholem této desky. Arkanumpřináší temnou, ale zároveň krásnou atmosféru, která vás pohltí od prvního tónu. Riffy jsou minimalistické, ale o to více působivé, a vytvářejí prostor pro emotivní vokální linky. Wermut hoch am Firmament je naopak trochu přímočařejší, avšak stejně intenzivní – její syrovost dokonale zachycuje podstatu alba.

Ethos je dílem, které nepotřebuje žádné přehnané efekty nebo komplikovanost, aby zaujalo. Je to čistá esence black metalu s melancholickým podtónem a neuvěřitelnou schopností vtáhnout posluchače do svého světa. Pro mě jedno z nejlepších alb roku, které si rozhodně zaslouží pozornost.

4 - Darkthrone - It Beckons Us All

Na čtvrtém místě mého seznamu se umístila deska It Beckons Us All od legendárních Darkthrone, která mě zaujala svou schopností zůstat věrná svým kořenům, a přitom překračovat hranice žánru. Na albu je stále cítit ten syrový a nekompromisní přístup, který kapelu proslavil, ale zároveň zde slyšíme vlivy jiných žánrů než black metalu. To dává desce jedinečný zvuk a charakter, díky kterému působí svěže a originálně.

Skladby jako Black Dawn Affiliation a The Heavy Land pro mě představují vrchol alba. Black Dawn Affiliation je temná a hypnotická, s riffy, které vás vtáhnou do její ponuré atmosféry. Je to přesně ten typ skladby, který připomíná starý Darkthrone, ale s novým rozměrem, který přidává na intenzitě. The Heavy Land naopak ukazuje, jak kapela dokáže přirozeně pracovat s různorodými vlivy, a přesto zůstat konzistentní ve své temnotě.

Oproti předchozímu albu je zde slyšet velká změna – It Beckons Us All působí různoroději, odvážněji a otevřeněji experimentuje, aniž by ztratilo identitu Darkthrone. Výsledek je tak nejen poctou jejich vlastním kořenům, ale také ukázkou toho, jak se kapela neustále vyvíjí. Tato deska je dalším důkazem, proč jsou Darkthrone právem považováni za jedny z nejvýznamnějších průkopníků extrémního metalu.

3 - Rotting Christ - Pro Xristou

Na třetím místě mého seznamu se nachází album Pro Xristou od legendárních Rotting Christ, které se pro mě řadí mezi absolutní vrcholy letošního roku. Upřímně, v této fázi je už téměř nemožné srovnávat jednotlivé desky v mém žebříčku – každá z nich mě zasáhla jiným způsobem, ale všechny patří mezi neuvěřitelná díla. Pro Xristou je albem, které doslova bere dech svou intenzitou, skladatelskou propracovaností a atmosférou, která je hluboká, temná a až mystická.

Skladba Like Father, Like Son mě naprosto uchvátila – její struktura, dynamika a emotivní náboj z ní dělají jeden z nejlepších momentů alba. Ale není to jen o jednotlivých skladbách, celý zbytek desky je naprosto strhující. Rotting Christ zde předvádějí mistrovskou práci s vrstvením melodií, rytmů a temných vokálů, které se spojují do monumentálního celku.

Pro Xristou je album, které mě nepřestává ohromovat svou hloubkou a komplexností. Rotting Christ na něm dokazují, že jsou kapelou, která nejenže ctí své kořeny, ale zároveň stále posouvá hranice svého stylu. Tato deska je emocionální, temná a neuvěřitelně silná – dílo, které mi bude rezonovat ještě dlouho po jeho prvním poslechu.

2 - Powerwolf - Wake Up The Wicked

Na druhém místě mého žebříčku se umístila deska Wake Up The Wicked od Powerwolf, která mě naprosto pohltila svou pompézností a precizním zpracováním. Ano, není to ten „starý“ Powerwolf, jak ho známe z počátků jejich kariéry, ale kapela se zde posouvá jiným směrem, který je stejně působivý. Jejich charakteristické klávesové pasáže a monumentální atmosféra zde dosahují nových vrcholů a dokazují, že Powerwolf stále mají co nabídnout.

Skladby jako 1589, Sinners of the Seven Seas nebo Heretic Hunters jsou pro mě naprosto neuvěřitelné. Každá z nich má svou unikátní energii a dokonalé aranže, které mě nutí si je pouštět znovu a znovu.

Wake Up The Wicked ukazuje, že i když se Powerwolf vyvíjejí, neztrácejí nic ze své schopnosti tvořit silné a nezapomenutelné skladby. Tato deska je doslova pastvou pro uši, plná emocí, energie a precizního provedení. Pokud hledáš něco, co tě vtáhne do světa monumentálního metalu, Wake Up The Wicked je přesně to pravé.

1 - Gaerea - Coma

Na prvním místě mého žebříčku se nachází album Coma od portugalských Gaerea. Tohle dílo je pro mě naprostá dokonalost – od prvního do posledního tónu jsem byl absolutně pohlcen jeho emocemi, intenzitou a neuvěřitelnou hloubkou. Coma je album, které vás vtáhne do svého temného světa a nepustí, a pro mě osobně je to jedno z nejpůsobivějších hudebních děl, jaké jsem kdy slyšel.

Skladby jako World Ablaze, Hope Shatters, Coma nebo Wilted Flower jsou mistrovskými ukázkami toho, co Gaerea dokážou.

Celé album je dokonalou kombinací atmosféry, techniky a emocí. A mít tu čest vidět Gaerea naživo a dokonce se s nimi osobně bavit, pro mě znamenalo obrovský zážitek. Jsou nejen úžasnými hudebníky, ale i skvělými lidmi, což jejich hudbu ještě více umocňuje. Coma je pro mě nepochybně vrcholem letošního roku a albem, ke kterému se budu vracet znovu a znovu.