Hellhole

„Hellhole“ začíná jako slibný horor s temnou a hutnou atmosférou, která tě vtáhne do opuštěného kláštera, kde se zlo pomalu vkrádá do každého zákoutí. Příběh sleduje tajného policistu Marka, který se pod rouškou falešné identity snaží odhalit záhady kolem zmizelých žen. Film si dává záležet na detailech – ponurá výprava, znepokojivé rituály a za mě dost nechutné scény, při které “nevědomě” jedí mniši polévku z lidských těl.

Atmosféra je bez debat jednou z nejsilnějších stránek filmu. Temnota kláštera je téměř hmatatelná, a soundtrack podtrhuje každou děsivou scénu s precizností, která umí diváka vtáhnout do příběhu. Navíc se nebojí zajít do hodně znepokojivých témat, což rozhodně ocení fanoušci okultních a psychologických hororů.

Co však trochu narušuje celkový dojem, je závěr. Zatímco většina filmu se pomalu buduje na solidních základech, finále působí spíš zmateně a narychlo. Jako by si tvůrci nebyli jistí, jak příběh uzavřít, a nechali některé linie nevyužité.

„Hellhole“ má rozhodně svoje momenty, které si zamilují příznivci temné estetiky a neotřelých hororů. I přes některé nedostatky jde o zajímavý zážitek, který si najde své místo mezi fanoušky žánru.