ABYSS OF THE FLAME TOUR - PLZEŇ
InnerSphere a Purnama spojily své síly a vydávají se na společnou tour.
REPORT
O psaní reportů z metalových akcí jsem nikdy moc nestál. Ne že bych ty koncerty neměl rád – spíš je většinou nezažívám z pohledu běžného návštěvníka. Skoro vždycky totiž pracuju: buď jako člen kapely, nebo za světly. A v Lampě? Tam už svítím pomalu automaticky. Přesto jsem si tenhle večer užil jinak, víc osobně, a rozhodně intenzivněji než obvykle.
Když byla tahle akce oznámená, hned mi bylo jasné, že to bude velká věc. Line-up jako vystřižený ze snu každého, kdo to s českou metalovou scénou myslí vážně: Vanguard, Purnama, InnerSphere a Tortharry. Kombinace brutální energie, temnoty a absolutní muzikantské kvality.
Večer odstartoval Vanguard a hned na první nádech rozmetal všechny pochybnosti. Zvuk naprosto kulervoucí, žádná vata, všechno přesné jako čepel. Energie, která se nedala ignorovat. Z pódia se valila vlna syrové síly a bylo vidět, že kapela si to užívá stejně jako publikum. Tohle nebyl žádný rozjezd na půl plynu – Vanguard roztrhli Lampu hned zkraje.
Purnama posunula večer do ještě temnější roviny. Nejen hudebně, ale i vizuálně. Rekvizity, plameny, oheň a rituální atmosféra, která z pódia sálala a obalila celý klub do skoro hmatatelné temnoty. Jako osvětlovač jsem si jejich set užil neskutečně – práce se světlem v kontrastu s ohněm je něco, co se často nezažívá a atmosféra byla doslova nabitá.
Když nastoupila InnerSphere, bylo to jako návrat domů. Pro mě tahle kapela už dávno patří k jistotám českého undergroundu – a přesto mě znovu dostali. V Lampě hrají málokdy a když už, je to malý svátek. Perfektní set, propracovaný do posledního detailu. Za světly jsem se tentokrát nechal trochu unést – člověk si občas musí připomenout, proč tohle všechno dělá.
Večer zakončili Tortharry, absolutní legendy scény. A jestli někdo čekal unavené rutinérství, byl na omylu. Skvělý, hutný zvuk kytar, basa jak kladivo na solar a hlavně – vokály, které rozsekaly všechny pochybnosti o tom, kdo tady patří na vrchol. Skladby byly našlapané, promyšlené a přitom syrové, bez zbytečných kudrlinek.
Celý večer měl jednu věc společnou: autentickou vášeň pro hudbu. Žádné pózy, žádné “hrajem, protože musíme”, ale čistá radost z toho být na pódiu, být v klubu, být mezi lidmi, kterým metal ještě něco znamená.
Za světly jsem byl celý večer, jako obvykle, ale tentokrát to nebyla práce. Byla to pocta.
